Komentáře

1 Sabča Sabča | Web | 20. července 2018 v 22:02 | Reagovat

fajn blog
pokud máš zájem zvu tě i na svůj

2 Mona Asui Mona Asui | Web | 21. července 2018 v 0:17 | Reagovat

[1]: Nemám.

3 Ruby R. Reed Ruby R. Reed | 2. srpna 2018 v 8:09 | Reagovat

Máš můj obdiv. Moc dobře vím, že přiznat něco takového je opravdu těžké a chce to spoustu odvahy. Ukázat někomu, že nejsi v pořádku a není ti dobře a akorát čekat na to, jak to ostatní přijmou a jestli pochopí.
Článek mě okamžitě zaujal. Viděla jsem v tom neuvěřitelnou upřímnost, otevřenost a spoustu bolesti. Když jsem se snažila něco podobného popsat já, nikdy to tak úplně nevyšlo. Začala jsem s popisováním smutku a ohromné bolesti a skončila jsem s tím, že necítím nic než úplné prázdno. Myslím, že stejně jako ty jsem popsala svoje pocity pomocí vody. Chapadla deprese, která stahují člověka pod hladinu.
Ten text je neuvěřitelný a plný až bolestivé pravdy.
Proč to ale všechno píšu je, že ty ses rozhodla otevřít a ukázat, že ti, kteří na tom nejsou dobře, na to nejsou sami. A já si myslím, že ty si zasloužíš vědomí toho, že ani ty na to nejsi sama. ^^

4 Mona Asui Mona Asui | Web | 3. srpna 2018 v 14:21 | Reagovat

[3]: Moc děkuji za takovou nádhernou odezvu. Upřímně se děsím chvíle, kdy tato slova budu muset vyslovit nahlas a naplno čelit zkoumavým pohledům, nedůvěřivosti a bůhví čemu ještě. To mě děsí ze všeho nejvíc. Ačkoliv i předstoupit sem a říct to jak to je, je pořád ještě příliš děsivé na to, aby se mi neklepaly ruce. :D
Lidé si musí pomáhat navzájem a podporovat se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.