Četla jsem v dubnu 2018

1. května 2018 v 15:46 | Mona |  Četla jsem - WRAP UP
Dlouhých třicet dní uběhlo doslova jako lusknutím prstu a já se znovu hlásím s dubnovým WRAP UPem. Když se zpětně podívám na poslední čtyři týdny, musím si přiznat, že to byl pro mě osobně zatím ten nejhorší měsíc tohoto roku. Ať již se to týká mého psaní, grafiky, mých osobních výkonnů, všechno to stálo za starou bačkoru. Co se však čtení týče, nemohu být na sebe pyšnější. Ačkoliv… možná bych neměla být.


Za tento měsíc jsem celkově přečetla čtyři knihy, které vám představím níže. Avšak než se tak ještě stane, chtěla bych upozornit, že všechno napsané jsou jen mé vlastní názory a každý máme své vlastní kritéria, která by měla kniha splňovat na to, aby se nám pořádně líbila. Mně se nemusí líbit něco, co vy budete milovat a naopak. A tak to má být. Tudíž, prosím, respektujte můj osobní názor. Je naprosto v pořádku, pokud s ním nesouhlasíte, ale neberte mi ho.

Jako první knihu, u které mi stránky doslova létaly pod prsty a já všechna slova hltala skoro až nenasytně, je Rose pod
palbou od americké autorky Elizabeth Wein. O této knize jsem se již zmiňovala v mém dubnovém TBR a jak jsem předpokládala, tak jsem se do ní naprosto zamilovala. Styl psaní, vyprávění a popisování všech hrůzných scenérií je tak vznešený a jedinečný, že mi nezbývá nic jiného, než se před autorkou hluboce uklonit. Emoce, které ve mně probudila, ty jsem bez jakékoliv nadsázky zažila jen u nicotného množství knih. Když hlavní postava zatajovala dech, já ho zatajovala s ní. Když se Rose bouřila, měla jsem chuť vyskočit z křesla a křičet s ní.

Pokud bych vám měla Rose pod palbou představit, tak se v krátkosti jedná o příběh vyprávěný skrz deník mladé pilotky Pomocných leteckých sborů: Rose Justiceové. Přes její psaní se zase o něco blíže seznamujeme s dobou druhé světové války a hlavně se již opravdu dostáváme hlouběji do kůže lidí, kteří v této době přežívali. Jak se tehdy nahlíželo na manželství? Co pro ně vůbec znamenala láska? Jak silná lidská bytost může být? To všechno a ještě mnohem více vám tato kniha zodpoví. Věřím, že pokud se někdo zajímá o druhou světovou a o koncentrační tábory, sílu lidské víry a přátelství, zde nebudete zklamáni. A i kdyby se nikdo takový nenašel, vážně vám knihu doporučuji, společně i s prvním, nenávazným dílem Krycí jméno Verity. I když je styl psaní autorky těžší a je nutnost se soustředit na každou větu, či dokonce i slovo, vyplatí se to.

Myslím, že nikoho nepřekvapí, když napíšu, že jsem knize s radostí a s rukou na srdci dala plný počet hvězd. A věřte, že
pokud bych mohla, dám jí ještě mnohem více. Klidně i celé souhvězdí.


Po přečtení Rose pod palbou jsem si trochu nečekaně zaběhla do knihovny a i přes můj zatvrzelý zákaz si něco půjčovat,
jsem odešla s další hromádkou tří knih. Dnes vám představím jen jednu, ale mohu vám slíbit, že se zbylou dvojicí se setkáte v květnovém TBR. Knihu, kterou jsem přečetla jedním dechem, a i když mé hodnocení nemusí hned na první pohled vypadat, že jsem si ji užila, její čtení bylo více než příjemné. Abych ale celou knihu nějak uvedla, již nějakou dobu se pasivně zajímám o novodobou formu čarodějnictví, neboli Wiccu. Pasivně hlavně kvůli tomu, že se nechci zamotat do sítí nějaké magie, o které bych předem nic nevěděla. Ale ačkoliv se do tohoto náboženství neaktivizuji, neuvěřitelně mě baví si o něm číst. Celá historie Wiccy je hodně poutavá a člověka to táhne dále a chce si o tom přečíst co nejvíce. Takže není překvapením, že když jsem narazila na knihu Wicca od Cate Tiernan, ve které jsou ukryté tři části této několikadílné série Kniha stínů, Coven a Pokrevní čarodějnice, musela jsem ji přečíst. Prvně jsem kolem knihy přecházela hodně s odstupem a nedůvěrou. Nějak jsem cítila, že autorka tohle náboženství nebude brát dostatečně vážně a že z toho bude dělat jen slet čarodějnic. Ale nakonec jsem byla mile překvapena a řeknu to narovinu, že právě znalosti a přenesení své náklonosti k Wicce do tohoto díla, si autorka zasloužila mé tři hvězdy. S čímž jí pomohl i její styl psaní, do kterého jsem se naprosto zamilovala. Krásně popisný, bujarý, květnatý a čtivý. Ale co se týče toho ostatního, dost to upadalo. Hlavní hrdinka byla bohužel Mary Sue jako vyšitá. Šedá myška, se kterou se ale náhodou baví nejkrásnější holka na škole a začne se o ni dokonce i zajímat ten nejúžasnější a naprosto dokonalý kluk. Morgan si sice myslí, že je průměrná, naprosto obyčejná středoškolačka, avšak po pár stránkách si to nakonec nebude myslet ani ona, ani její okolí a už vůbec ne vy.

První dvě knihy se vznášely v oparu lehkosti děje, klišé zápletkám i předvídatelnosti a bohužel až když se něco konečně začalo dít, co nebylo zase tak předvídatelné a zanechalo to ve vás pocit šoku, byl doslova konec. A to by nebylo Česko, aby přeložilo jen jednu knihu ze čtyř a ty zbylé nechalo ležet ladem.

Takže závěrem? Další pokračování Wiccy bych si i přes lehkost děje přečetla, protože jsem zvídavá a potřebuji vědět, co se nakonec stane a nějaká lehká kniha s hezky podzimní tématikou na léto se vždy hodí, ale jelikož přeložená do češtiny není a ani ve slovenském jazyce jsem nic podobného nenašla (avšak pokud se pletu, prosím všechny slovenské dušičky, aby mi napsaly do komentářů jak se to u vás jmenuje a jestli byly přeloženy i ostatní díly!), než se dostanu k anglické verzi, nejspíše na to již zapomenu. Ale stále bych to doporučovala. Hlavně pokud si chcete odpočinout a třeba vám tolik nevadí výše uvedené faktory a jste naprostý začátečník co se Wiccy týče, který touží po něčem víc.

S další knihou se již dostáváme do toho bodu, kdy jsem byla při čtení mírně vytočená, otrávená a rozhodně znechucená. Magonie od Maria Dahvana Headley. Tuto knihu jsem měla ve svém TBR a pokud si dobře vzpomínám, byla jsem na ni hodně zvědavá. Což mi vydrželo nějakých padesát stran a následně z radosti z působivě originálního nápadu vznikl mučivý výraz vždy, když jsem ji musela číst. Nerada již napsané knihu přirovnávám k novějším knihám, ale nyní to udělám jen pro vaši představu. Pokud smícháte srdcervoucí (jak pro koho) Hvězdy nám nepřály a kdejakou young adult knihu, vznikne vám Magonie. Jak již víme z anotace, Aza Ray trpí nevyléčitelnou, hodně zvláštní plicní nemocí. Již od jejího narození doslova umírá rodičům před očima. Všichni v okolí, čítaje i Azu a jejího nejlepšího kamaráda Jasona, se snaží nemyslet na den, kdy o Azu navždy přijdou.

Teď jsem popsala část, kdy jsem děj hltala a líbil se mi i přes nepříliš čtivý styl psaní, který mi později vůbec nevyhovoval. Aza i
Jason mi hodně připomínali postavy v již zmíněné knize, ale jelikož ani tam mi nikterak nevadily, tak mi to nevadilo ani tady. Co mi ale vadilo, bylo překročení padesátistránkového mezičasu. Nebudu sem psát, co nadcházelo, protože to pořád chci nechat spoiler free, ale… mám chuť vykřičet do nebe, aby všichni spisovatelé přestali dělat z postav dokonalé, nechybující a všem nadřazené osoby. Jako čtenáře mě to neskutečně unavuje číst pět knih, které se sebou nemají nic společného krom toho, že vlastně každá hlavní postava je naprosto stejná, protože dnešní autoři neumí udělat zajímavou postavu, aniž by z nich udělali Mary Sue. A to ani nezmiňuji milostnou zápletku tohoto díla. Pokud bych měla můj názor vyjádřit v pantomimě, nejspíše bych se šla umlátit hlavou o zeď.


A proč jsem tedy Magonii nakonec dala dvě hvězdičky? Hlavně kvůli alespoň tomu kousku originality, kterou dokázala dát do její vlastní rasy magoňanů. Celá ta myšlenka, že někde vysoko na nebi pluje nespočet lodí, pod nimi jako maskování plují mrakové velryby… Jo, to se mi líbí. Bohužel, ani to neokáže vymazat chyby, které jsou rozesety v celém díle.

A jako poslední zde máme Sníh nebo popel od Sara Raasch. Knihu, kterou jsem začala jako první a skončila jako poslední.

*Hluboký výdech*

Co na to říct. Tady mi dokonce připadá, že hlavní hrdinka zde byla ze všech nejhorší. Namyšlená, povrchní, pořád si na něco stěžuje i přes fakt, že ona je ta vyvolená, je volná a nemusí hnít v pracovním táboru jako zbytek jejího rodu. A ačkoliv jsem se snažila v příběhu přilnout alespoň k jediné postavě, nedokázala jsem to. Až tedy v polovině příběhu jsem našla konečně někoho, u koho jsem dokázala najít alespoň malou špetku sympatie, kterou se však autorka pořád snažila zabít hloupým snažením o vytvoření milostného trojúhelníku. Šlo až dokonale znát, jak autorka s postavami manipuluje jen kvůli tomu, aby to v první řadě vyhovovalo shipu a až pak příběhu. Naprosto si protiřečila v chování postav a dělala z nich zbytečně hlupáky.

Co se týče hlavního záporáka knihy… K tomu se mi ani nechce vyjadřovat. Je zlý jen z principu, což je snad ta nejhorší věc, kterou kdy můžete udělat. Přijde mi, že všechno, co jsem zatím autorce vytkla, jsou základní chyby psaní, které znám i já a to se jen snažím o nějaké velice začátečnické psaní příběhů.

Styl psaní mi přišel suchý. Nevím, jestli to bylo i překladem, ale čtení bylo bez pořádných popisů až příliš nudné. Za co ale už může vydavatelství, jsou chyby v textu. Překlepy, zmatená slova, chybějící koncovky. Tragédie. I to hodně znepříjemňuje celkový dojem knihy.

A proč jsem tedy nakonec dala knize dvě hvězdičky a proč bych si teoreticky přečetla druhý díl? Jak jsem již zmiňovala, jsem zvědavá dušička a jelikož se ke konci autorka trochu zlepšila, chtěla bych vědět, jak se se psaním rozvinula i ve druhém díle. I když je opravdu pozdě se ke konci příběhu zlepšit o malý krůček, někteří autoři nedokáží ani to. Takže za to jí musím krátce zatleskat.

Naposledy bych chtěla poděkovat všem, kteří dočetli až sem na samotný konec a neunudili se. Také bych chtěla vyzvat ty, jež některou z těchto knih četli, aby mi do komentářů napsali jejich dojem. Moc mě to zajímá!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama